ID 49385200 © Katarzyna Bialasiewicz - Dreamstime.com
Co nutí člověka vyprávět sexuální vtipy svým kolegům? Proč je to tak běžné? Proč je většina obětí sexuálních vtipů ženská a proč k nim jejich kolegové a kolegové neprojevují úctu?
Pamatuji si, jak jsem se mnohokrát cítil nepříjemně, když jsem byl v profesionálním pracovním prostředí. Některé moje kolegyně mi řekly, že je to moje vlastní chyba, že se ke mně někteří muži chovali s takovou neúctou a říkali mi nevhodné věci. Je mi jedno, jestli jsem chodil nahý, to nedává někomu právo, abych se cítil nepříjemně a řekl mi ošklivé věci. Nemůžeme ovládat činy jiných lidí, ale můžeme podporovat ostatní, kteří možná procházejí těžkým obdobím z rukou ostatních.
Mám hodně slov o svých zkušenostech s dětským sexuálním zneužíváním, incestem, znásilňováním a domácím násilím, a proto jsem často obětí velmi nevhodných sexuálně laděných komentářů. Bývalý můj mužský přítel, který si přečetl moji knihu After the Darkness, která podrobně popisuje mé zážitky a přežití, se jednoho dne v telefonickém rozhovoru rozhodl vtipně odkazovat na sexuální tělesné funkce za předpokladu, že s tím budu v pořádku. Byl jsem naštvaný na sebe, že jsem nic neřekl. Vlastně jsem ztuhl a neřekl nic. Moje mysl ztuhla a cítil jsem se bezmocný. Je velmi běžné, že oběti sexuálních trestných činů reagují na podobné případy, ale tehdy jsem to nevěděl.
Na pracovištích a v některých komunitách byl zaveden výcvik citlivosti, aby se lidé naučili, jak se chovat v pracovním prostředí. Učí je, že slova a činy mohou někomu způsobit nepohodlí, a připomíná se, že to, že se někdo směje jejich nevhodným komentářům nebo vtipům, ještě nemusí nutně znamenat, že je s tím člověk v pořádku. Někdy se lidé smějí, protože jsou nervózní nebo se bojí, že jejich tajemství bude odhaleno. Jiní, kteří se smějí, se mohou smát ze strachu, že budou ostrakizováni, že spolu nepůjdou. Navzdory těmto tréninkům citlivosti zbývá ještě dlouhá cesta, pokud jde o obtěžování na pracovišti a vytváření bezpečného pracovního prostředí pro všechny zúčastněné.
Místní ženské organizace se také pokusily postoupit o talíř prostřednictvím workshopů a dalších souvisejících iniciativ. Bohužel těmto organizacím chybí financování a podpora veřejnosti, aby mohly ovlivnit mnoho změn. Přesto existují některá pracoviště, která takové programy ignorují a popírají, že by při jejich vzniku existovaly tyto podmínky. Často je to pro mnoho podniků nepříjemné téma, a proto se k nim workshopy nikdy nedostanou. Školení o citlivosti by měla být povinná pro všechna pracoviště a měla by převládat ve více komunitách po celé zemi. Člověk nemusí jít příliš daleko, aby viděl někoho, kdo vypráví o situaci, která se jim stala před lety, kdy byli obětí sexuálního obtěžování, znásilnění nebo zneužívání. Skrývat tyto výskyty není v pořádku! Pokud jsme k tomuto tématu všichni otevření a upřímní,pak můžeme zabránit tomu, aby tam bylo více obětí.
© 2018 Candace Nadine Breen